Můj příběh

Dnes žiju a hýbu se bez bolesti a omezení. Rozumím více svému tělu a vnímám jeho potřeby. Vím, jak se hýbat a když něco zabolí, tak si s tím umím poradit. 

Dříve tomu bylo jinak. Již od malička se věnuji sportu a furt jsem někde lítala. Studovala jsem magisterské studium na fakultě tělesné výchovy a sportu, kde jsme pohybu měli až až. K tomu jsem vedla ještě své skupinové lekce a následně si chodila i sama zacvičit. Ikdyž jsem vždy dbala na správné provedení, protahování a techniku cviků, i přesto se postupně začaly objevovat bolesti pohybového aparátu.

Sem tam se přidala bolest zad ze sezení u přednášek, či učiva, když jsme zrovna nelítali v tělocvičně. Posléze se ozvala bolest kolene, holení při běhu, ramene i lokte a to mě omezovalo ve svých pohybových aktivitách.

Byla jsem z toho frustrovaná, jelikož jsem se nemohla plně věnovat svým aktivitám, které mě bavily. Někdy jsem si dala delší oddych a bolest odezněla, pak jsem ji delší dobu neviděla a následně se opět dostavila. Byla jsem smutná, jelikož už jsem neveděla co s tím.

S bolestí holení jsem navštívila doktora, jelikož si na sportovní škole nemůžeme dovolit jen tak chvíli volna. Pan doktor mě zběžne prohlédl a napsal mi prášky, které jsem posléze vyhodila do koše, protože jsem tento přístup léčby odmítla.

Také s bolestí kolene jsem navštívila doporučeného odborníka, který po určitých manuálních testech zhodnotil, že je s kolenem vše v pořádku a když jsem mu řekla, že za pár dnů odjíždím do hor a potřebuji mít koleno v pořádku na túry, byla mi nabídnutá injekce do kolene. Tu jsem samozřejmě odmítla, jelikož jsem v hloubi duše věřila, že jsou i jiné cesty. A hlavně jsem se bála jehel 😀 

Až následně jsem se objednala k fyzioterapeutovi, kde jsem prvně viděla jiný přístup k řešení bolesti skrz pohyb. Daná pohybová doporučení jsem aplikovala do svého života a najednou bolest holení byla pryč. Snažila jsem se proto pokračovat v hledání informací dál a dál a postupně jsem si je skládala do sebe, jako puzzle. 

V průběhu studia na FTVS jsem absolvovala x dalších kurzů. Některé mi daly více, nekteré méně. Stále se jsem ale cítila, že to není ono, že mi tam něco uniká. Již delší dobu jsem zvažovala přihlášení na kurz DNS (dynamickoneuromuskulárni stabilizace) od pana profesora Koláře.

Nakonec mě to zavolalo na podzim 2019, kdy jsem jela do Prahy absolvovat tento víkendový kurz. Jakmile kurz začal, věděla jsem, že to je přesně ONO ! Ten směr, kterým se chci vydat. Ty další znalosti, do mé skládačky.

V průběhu víkendu jsem byla naplněná euforií a zároveň jsem si připadala jak "Alenka v říši divů", poněvadž jsem spoustě věcem nerozuměla a přišlo mi hustý, jak to Ti lektoři ovládali :-D. Jak se správně nastavit do jednotlivých cviků, jak se rozdýchat a zapojit naše hluboké stabilizační svaly. 

V tom samém roce jsem se začala více zajímat o svá chodidla a koupila si své první barefoot (bosé boty) a během roku jsem na ně přešla úplně. Dříve mě trápily odřené paty z bot, otlaky a občasné bolesti klenby z delší chůze. Jakmile jsem více začala pracovat s nohou a chodidlem, mé problémy odezněly. Začala jsem více chodit a naprosto si užívat chůzi a pocit toho, že mě nikde nic netlačí ! A to je prostě boží, když si koupíte nové boty a nemusíte si je kupovat s tím, že si je musíte nejprve rozchodit, aby přestaly tlačit.

A tak začalo moje pídění se po dalších informacích v této oblasti, kdy jsem absolvovala další kurzy. V průběhu prvního lockdownu se ještě více vykrystalizoval směr mého zaměření a nastartovala se éra každodenního cvičení mobility a získávání dalších znalostí. Velmi přínosné pro mě byly různé online kurzy a to zejména od fyzioterapeutky Klárky Vomáčkové, které bych chtěla moc poděkovat, že něco takového vytvořila a navedla mě na tu moji cestu. Naučila jsem se více pracovat se svým tělem do hloubky, propojia si další informace. 

A světe div se ! Další bolesti pohybového aparátu zmizely :).

Začala jsem se cítít lépe, jak po fyzické stránce, tak psychické. Dokonce jsem se cítila silnější při cvičení a hlavně jsem se hýbala bez bolesti ! Když se někde něco bolestivého zase ozvalo, tak jsem zkoušela nalézt pozice a různé pohyby, které mi naopak pomohou a uleví od bolesti. 

Cesta to nebyla jednoduchá, ani krátká a nebyla ze dne na den. Je to výsledek mé letité práce, úsilí, investic do sebe a hledání informací, které jsem postupně skládala do sebe. Pracuji na sobě každý den. Své znalosti postupně rozšiřuji a aplikuji v praxi na svých klientech v DomiFit studiu v Pardubicích. Řešíme s klienty preventivní pohybové návyky a učím je lépe porozumět svému tělu, aby se mohli lépe a bezbolestně hýbat. Není to pouze o bezhlavém cvičení, ale naopak o vědomém pohybu a návyku. Proto předávám své nabité informace dál, abyste je i VY mohli aplikovat do svého života a zbavit se tak bolesti pohybového aparátu jednou provždy!