Můj příběh

"Miluju pohyb a naučím Tě pracovat se svým tělem tak, aby mohlo fungovat ZDRAVĚ a BEZ BOLESTI!"

Můj příběh aneb jak jsem se dostala k pohybu BEZ BOLESTI

Dnes žiju a hýbu se bez bolesti a omezení. Rozumím více svému tělu a vnímám jeho potřeby. Vím, jak se hýbat a když něco zabolí, tak si s tím umím poradit. 

Užívám si tu ranní dávku energie, když své tělo rozhýbám, prodýchám se a odcházím s úsměvem na rtu do nového dne. 

Dnes již vím, že mohu a chci žít bez bolesti, abych byla i ve stáří vitální a co nejvíc soběstačná a užívala si každodenní činnosti bez jakéhokoliv omezení.

Ale ne vždy to takhle bylo !

Dříve tomu bylo jinak. Již od malička se věnuji sportu a furt jsem někde lítala. Studovala jsem fakultu tělesné výchovy a sportu kde jsme pohybu měli až až. K tomu jsem vedla ještě své lekce a následně si chodila i sama zacvičit. Ikdyž jsem vždy dbala na správné provedení, protahování a techniku cviků, i přesto se postupně začaly objevovat bolesti pohybového aparátu.

Sem tam se přidala bolest zad ze sezení u přednášek, či učiva, když jsme zrovna nelítali v tělocvičně. Posléze se ozvala bolest kolene, holení při běhu, ramene i lokte a to mě omezovalo ve svých pohybových aktivitách.

Byla jsem z toho frustrovaná, jelikož jsem se nemohla plně věnovat svým aktivitám, které mě bavily. Někdy jsem si dala delší oddych a bolest odezněla, pak jsem ji delší dobu neviděla a následně se opět dostavila. Byla jsem smutná, jelikož už jsem neveděla co s tím.

S bolestí holení jsem navštívila doktora, jelikož si na sportovní škole nemůžeme dovolit jen tak chvíli volna. Pan doktor mě zběžne prohlédl a napsal mi prášky, které jsem posléze vyhodila do koše, protože jsem tento přístup odmítla.

Také s bolestí kolene jsem navštívila doporučeného odborníka, který po určitých manuálních testech zhodnotil, že je s kolenem vše v pořádku a když jsem mu řekla, že za pár dnů odjíždím do hor a potřebuji mít koleno v pořádku na túry, byla mi nabídnutá injekce do kolene. Tu jsem samozřejmě odmítla, jelikož jsem v hloubi duše věřila, že jsou i jiné cesty. A hlavně jsem se bála jehel 😀 

Až následně jsem se objednala k fyzioterapeutovi, kde jsem prvně viděla jiný přístup k řešení bolesti skrz pohyb. Daná pohybová doporučení jsem aplikovala do svého života a najednou bolest holení byla pryč. Snažila jsem se proto pokračovat v hledání informací dál a dál a postupně jsem si je skládala do sebe, jako puzzle. 

Věci se daly do pohybu !

V průběhu studia na FTVS jsem absolvovala x dalších kurzů. Některé mi daly více, nekteré méně. Stále se jsem ale cítila, že to není ono, že mi tam něco uniká. Již delší dobu jsem zvažovala přihlášení na kurz DNS (dynamickoneuromuskulárni stabilizace) od pana profesora Koláře. Nakonec mě to zavolalo na podzim 2019, kdy jsem jela do Prahy absolvovat tento víkendový kurz. Jakmile kurz začal, věděla jsem, že to je přesně ONO ! Ten směr, kterým se chci vydat. Ty další znalosti, do mých puzzlí. V průběhu víkendu jsem byla naplněná euforií a zároveň jsem si připadala jak Alenka v říši divů, ponšvadž jsem spoustě věcem nerozuměla a přišlo mi hustý, jak to Ti lektoři ovládali :-D. Jak se správně nastavit do jednotlivých cviků, jak se rozdýchat a zapojit naše hluboké stabilizační svaly. WOW ! To je hustý, tohle chci jednou umět !